Operační paměť je nedílnou součástí stolního počítače, notebooku nebo serveru. V tomto článku se dozvíte nejenom o jejím významu, ale také o rozdělení pamětí a jejich instalaci. Zkrátka, operační paměti od A až do Z.
Operační paměť je pojem, který vznikl z anglických slov Random Access Memory. Právě ty tvoří onu známou zkratku RAM. Jde o paměť s přímým přístupem umožňující zápis a čtení. Uchovávány jsou v ní všechny aktuálně zpracovávaná data. Z toho logicky vyplývá, že čím větší kapacitu operační paměti počítač má, tím rychleji dokáže zpracovávat právě probíhající úlohy, otevřené programy a podobně. Kvůli tomu je vhodné vnímat paměť RAM jako jeden ze zásadních technických parametrů výpočetní techniky.
Základním stavebním kamenem pamětí jsou paměťové buňky uspořádané do matic tvořících paměťové čipy. Ty se pak nachází na samotném modulu, který následně vložíte do základní desky, respektive odpovídajícího slotu. Pro počítače a servery se používají velikostně obdobné moduly lišící se ve svém označení, parametrech a v neposlední řadě i ve fyzickým vyhotovením. Operační paměti nesou určitá označení, podle kterých je lze vybírat. S vývojem počítačů došlo také k vývoji operačních pamětí.
V případě starších PC byly používány paměti označované zkratkou SDR (Single Date Rate) neboli SDRAM. Ty pracovaly na frekvencích 66 MHz až 200 MHz, měli 168 pinů a napájení 3,3 V.
Posléze přišly vylepšené operační paměti Double Data Rate se zkratkou DDR. V jejich případě se začaly používat moduly se 184 piny a s napětím 2,5 V až 2,6 V. Primárně zde došlo k navýšení kapacity až na 2 GB oproti SDR s 512 MB.
V rámci vývoje následovaly paměti DDR2 s 240 piny a napájením 1,8 V až 2,2 V. Zde byla navýšena frekvence na 533 MHz. Často jsou však spojovány s vyššími časy latence. Dále můžete narazit na operační paměti DDR3 se stejným počtem 240 pinů a s napájením 1,5 V až 1,8 V. U nich je frekvence sběrnice až 1 066 MHz. Těmi nejrychlejšími operačními paměťmi jsou DDR4, které se na trhu objevily v roce 2014. U nich frekvence dosahuje rychlosti až 2 133 MHz.
Každého určitě napadne, jak umístit jeden nebo dva paměťové moduly takové velikosti do notebooku? Šlo by to jistě velice obtížně. Vzhledem k tomu, že u této přenosné výpočetní techniky se šetří s každým místem na desce, vznikly proto speciální operační paměti pro notebooky. Ty jsou označovány zkratkou SO-DIMM (Small Outline Dual In-line Memory Module).
Pokud jde o paměti SO-DIMM, tak ty s 200 a 204 piny mají délku kolem 6,76 cm, takže jsou kratší nežli klasické operační paměti do stolních počítačů a serverů. I tyto paměti RAM mají svá jednotlivá řazení podle generace a vývoje. Začínají na DDR, pokračují přes DDR2 až po DDR3 a DDR4 s 256 piny. Jednotlivé paměťové moduly se od sebe liší i příslušnými výřezy, což je na první pohled zpozorovatelné.
Také operační paměti pro notebooky vyžadují jiné sloty a další věci, jako třeba napájení. Pro DDR je to 2,6 V a pro DDR2 je to 1,8 V.
Z výše uvedeného popisu je patrné, že čím větší kapacita operační paměti a vyšší frekvence sběrnice, tím lépe. Obvykle se udává, že pokud vám ve správci úloh v operačním systému ukazuje graf dlouhodobé využití více jak 75 % operační paměti, vyplatí se její rozšíření, které bude znatelné.
Tento proces však se sebou nese i jistá úskalí, respektive byste neměli bezmyšlenkovitě pořídit „jakoukoliv“ operační paměť a snažit se ji nainstalovat do počítače nebo notebooku. Začít musíte tím, že prostudujete informace k základní desce. Právě tam se dozvíte, jaké jsou na desce použité moduly, kolik jich je a na jaké frekvenci pracují. Ano, i frekvence je důležitá, protože když zvolíte špatnou frekvenci, můžete částečně degradovat výkon stávajících modulů.
Vaším dalším úkolem bude zjistit, kolik volných slotů v počítači máte. U notebooku je to obvykle jeden nebo dva sloty. U stolních počítačů jsou to dva, čtyři a někdy i více slotů, jako tomu bývá třeba u serverů. Posléze si ověřte, jestli paměťové kanály fungují jednotlivě a vy můžete novou operační paměť vsadit kamkoliv nebo fungují v párech. Pak by měly být osazeny vždy dva „spojené“ moduly, a to i paměťmi pracujícími na stejné frekvenci. Často také platí, že většího výkonu je dosaženo dvojicí například 4 GB modulů nežli jednoho 8 GB.
Pohlídejte si tedy typ operační paměti, frekvenci a její kapacitu. Limitováni můžete být i podporou maximální hodnoty RAM. Obvykle je udáváno, že pro běžnou kancelářskou práci si vystačíte s kapacitou kolem 4 GB až 8 GB. Při náročnějších operacích je zapotřebí operační paměť navýšit, což může být v řádu 16 GB, 32 GB nebo 64 GB u stolních počítačů. V případě serverů je to i více.
A ještě jedno upozornění na závěr. Když se rozhodnete měnit operační paměť RAM, nezapomínejte na to, že je třeba to provádět při vypnuté výpočetní technice. Pozor si dejte i na statickou elektřinu.