V druhém díle seriálu o výběru notebooků se zaměříme na to, jak si vybrat vhodný displej a grafickou kartu. Také si něco řekneme o optických mechanikách, pevných discích a konektivitě notebooku.

V dnešním dílu seriálu o výběru notebooků se podíváme podrobněji na displeje, grafické karty, pevné disky a optické mechaniky a na závěr se zaměříme na komunikační možnosti notebooků.

Displej

Špatná volba displeje může velmi znepříjemnit práci. Navíc je to komponenta, kterou nikdy v budoucnu nemůžete upgradeovat, proto je velmi důležité dobře zvolit velikost a kvalitu displeje. Displeje v současných noteboocích jsou naštěstí už vždy aktivní. S pasivním displejem se můžete dnes setkat jen při koupi staršího repasovaného notebooku. Proto jen krátce k rozdílům mezi těmito displeji. Pasivní displeje, měli malý kontrast, byly špatně čitelné na sluníčku a měli velmi dlouhou odezvu. Jejich jediná výhoda byla nízká cena. Pokud máte na výběr, rozhodně dejte přednost aktivnímu TFT displeji. Pokud už z nějakého důvodu budete kupovat starší notebook s pasivním displejem, dejte přednost o něco lepšímu HPA před DSTN.

Uhlopříčka displeje se odvíjí především od velikosti notebooku. Ultralehké notebooky mají uhlopříčky od 10,1" až po 13,3". U klasických All-in-one notebooků se dnes setkáváme nejčastěji s uhlopříčkou 15,1" nebo, u širokoúhlých displejů, s 15,4". Výjimečně se můžeme setkat i s velkým 17" displejem. V poslední době se rozmáhají širokoúhlé displeje s poměrem stran 16:10. Tento poměr odpovídá rozlišení DVD filmů a proto je při jejich sledování obraz přes celou obrazovku. I při běžné práci se plocha navíc hodí.

U mininotebooků s malým displejem nemá cenu větší rozlišení než 1024x768 (XGA) nebo 1280x800 (WXGA). Písmo a další grafika by byli potom moc drobné a tím pádem špatně čitelné. Na druhou stranu nemá cenu u mininotebooků ani nižší rozlišení. Rozlišení 800x600 už patří minulosti.

U levných notebooků s uhlopříčkou 15,1" se setkáváme nejčastěji také s rozlišením 1024x768. Pro běžné účely to stačí a pro práci s textem to je i výhodnější, protože jsou písmena dobře čitelná. Pro práci s grafikou se vyplatí investovat do notebooku s jemnějším rozlišením SXGA (1200 x 1024 ) nebo >SXGA+ (1400x1050). Dobrým kompromisem jsou opět širokoúhlé displeje s rozlišením 1280x800. Je to kvalitní rozlišení za dobrou cenu.

17" displej je určen pro těžké, málo přenášené notebooky. Nabízený komfort práce se vyrovná klasickému počítači. Rozlišení 17" monitorů bývá minimálně 1200x1024. Například u notebooků Sony Vaio se můžeme setkat dokonce i s komfortním rozlišením WUXGA (1920 x 1200).

Kromě rozlišení ovlivňuje kvalitu obrazu i mnoho dalších technologií. Každý výrobce má svůj název technologie pro displeje s vyšším kontrastem a kvalitnějším obrazem. Například Sony používá technologii s názvem X-BLACK, u Acerů se setkáváme s Crystal Brite, Fujitsu-Siemens nabízí kvalitní displeje s technologií Crystal View, Asus Crystal Shine a Toshiba TruBrite. Displeje s některou z těchto technologií bývají dražší, ale zvláště u notebooků, s kterými se často pracuje, se investovat do displeje vyplatí.

Grafická karta

Vývoj grafických karet do notebooků udělal v poslední době velký krok kupředu. Obecně se dají rozdělit na karty se sdílenou pamětí a s vlastní pamětí. Grafické karty se sdílenou pamětí využívají část hlavní paměti notebooku a tím pádem máte například u grafické karty s 64MB sdílené paměti místo 256MB RAM jen 192MB. Protože se grafická karta musí dělit o přístup k paměti s procesorem, zpomaluje se tím výpočetní výkon procesoru. Toto řešení je na druhou stranu velmi levné a navíc prodlužuje výdrž baterie. Dražší grafické karty mají vlastní rychlou paměť a díky tomu poskytují mnohonásobně vyšší výkon. Neubírají také část operační paměti.

Grafické karty se sdílenou pamětí najdeme také v mininoteboocích, protože tam je třeba šetřit energií a místem (výkonné karty s vlastní pamětí vyžadují větší chlazení).

Některé moderní karty přináší kompromis mezi cenou a výkonem a jsou vybaveny technologií HyperMemmory nebo TurboCache. V obou případech se jedná o stejný princip. Označení HyperMemmory (HM) používá Ati a TurboCache (TC) nelezneme u karet konkurenční nVidie. Karty vybavené jednou z těchto technologií mají vlastní rychlou paměť, zpravidla o velikosti 16-64MB a navíc využívají v případě potřeby pomalejší operační paměť.

To bylo pár slov k teorii a nyní přistoupíme k praxi. V levných noteboocích nalezneme velmi často grafický systém Intel i855 nebo Intel GMA900 se sdílenou pamětí. Notebook s tímto systémem stačí pro všechny kancelářské aplikace a zahrajete si i některé jednodušší hry. Intel GMA900 je modernější grafický systém, který poskytuje poměrně slušný výkon. Pokud nehodláte notebook využívat na náročnější 3D hry a jiné graficky náročné operace, karta se sdílenou pamětí vám bude stačit. Notebook bude tišší a vydrží déle při běhu na baterie.

Jestliže chcete, aby váš notebook držel krok i na poli náročné 3D grafiky, investujte do grafické karty s vlastní pamětí. Zde se setkáváme především s grafickými akcelerátory nVidia a ATI. Doporučuji jednoznačně novější generaci karet založenou na sběrnici PCI-expres. U ATI je značena X před číslem (např. Ati Mobility Radeon X300) u nVidie začíná číslem 6 (např nVidia Go 6200).

Co se týče velikosti vlastní paměti. 64MB je průměrná velikost, 128MB je nadprůměr, který mají jen nejvýkonnější karty. 256MB najdeme zatím jen v několika málo noteboocích. Nárůst výkonu oproti 128MB není nijak výrazný a spotřeba energie výrazně roste.

Pevný disk a optické mechaniky

Hlavní parametry pevných disků jsou kapacita a rychlost. Pro běžnou práci pod Windows XP stačí kapacita nad 20GB, která je už dnes standardem. Protože už téměř ve všech noteboocích nalezneme alespoň CD vypalovačku, můžete data, která moc často nepoužíváte vždy snadno zálohovat na CD nebo DVD nosič. Rozšířené jsou dnes i externí nebo výměnné disky.

Rychlost pevného disku ovlivňují především jeho otáčky a rozhraní. Otáčky pevných disků bývají 4200rpm nebo 5400rpm. Nejčastější rozhraní je dnes ATA100, ale v některých noteboocích (např. Fujitsu Siemens Amilo Pro V2030) se setkáme už s rozhraním SATA150. Disk s více otáčkami, popřípadě i s rozhraním SATA může ušetřit čas při práci s videem a dalšími velkými soubory. Na druhou stranu pro běžnou práci si opět vystačíte s průměrným diskem 4200rpm a rozhraním ATA/100.

Při výběru optických mechanik se dnes setkáváme výhradně s kombinovanými DVD/CDRW mechanikami, které umí zapisovat a číst CD a číst DVD, nebo s DVDRW mechanikami, které umí číst i zapisovat CD i DVD. Při výběru DVD/CDRW mechaniky není moc věcí, které je třeba si hlídat. U DVDRW mechanik se setkáváme s různými formáty zápisu na DVD. Jsou to R/RW+, R/RW- a RAM. Formát RW umožňují zápis na přepisovatelná média. Výrobci uvádí možnost až 1000 přepisů. Formát R je určen pro klasický nesmazatelný zápis. Plus a mínus v názvu označují dva standardy. Hlavní rozdíl je z hlediska uživatele v tom, že plus umožňuje dvouvrstvý zápis (DL) (8,5GB), mínus jen jednovrstvý (4,7GB). Dvouvrstvá média jsou zatím dost drahá, proto nejsou moc rozšířená. Velmi zajímavý je formát DVD-RAM, který využívá magnetooptický zápis a navíc zapisuje data, podobně jako pevný disk, do sektorů a stop. Na DVD-RAM se dá z každé strany uložit 4,7GB dat. Data jsou přepisovatelná až 300 000x. Přístup k disku DVD-RAM se podobá přístupu k pevnému disku. DVD-RAM média stojí okolo 80,-Kč a proto nejsou příliš rozšířená. Nejvíce se hodí k pravidelnému zálohování dat.

Připojení k síti a k internetu

V dnešní době je na možnost připojení k síti a k internetu kladen veliký důraz. Notebooky jsou už standardně vybaveny modemem a síťovou kartou. Modem umožňuje připojení k internetu po telefonní lince. Rychlost takového připojení je maximálně 56kb/s.

Síťová karta slouží pro připojení k síti LAN nebo k propojení dvou počítačů. Rychlost komunikace je daleko vyšší. Nejčastěji 100Mb/s. U některých notebooků se můžeme setkat už i s podporou rychlost 1Gb/s. Notebook s gigabitovou síťovou kartou je dnes spíš investice do budoucnosti, protože zatím tuto rychlost využijete jen zřídka.

V poslední době se velmi rozmáhá bezdrátové připojení. Mezi nejrozšířenější zástupce této kategorie patří WiFi a bluetooth. U WiFi existuje několik norem přenosu které se liší především rychlostí. Norma 802.11b komunikuje maximální rychlostí 11Mb/s, 802.11g až rychlostí 54Mb/s. Bluetooth dosahuje nižších rychlostí do 1Mb/s. Více informací o bezdrátových technologiích naleznete v článku "Notebooky bez drátů".

Velký důraz na možnosti komunikace je kladen zejména u mininotebooků, kde nejsou interní optické mechaniky, a přesun dat se často musí řešit po síti.

V příštím, posledním dílu seriálu o výběru notebooku se podíváme na porty a příslušenství, spolehlivost a bezpečnost. Také si ukážeme některé doporučené parametry pro různé skupiny uživatelů.