Rozhraní FireWire není v současnosti tak časté, jako dříve. Přesto se s ním můžete na mnoha místech stále setkat. Ve vybraných segmentech se používá dodnes a někteří na něj nedají dopustit.

S pojmem FireWire velice úzce souvisí označení IEEE 1394. Méně známé je také označení i.Link. Jde vesměs o ochranné známky společností podílejících se na vývoji tohoto standardu, potažmo sériové sběrnice. Konkrétně se jedná o společnosti Apple, Sony, Texas Instruments, IBM, INMOS/SGS Thomson a Digital Equipment Corporation. Cílem této sběrnice bylo a je připojení vybraných periferií k výpočetní technice.

FireWire

Historie FireWire

Pakliže bychom nahlédli do minulosti této vysokorychlostní sériové sběrnice, musíme zmínit rok 1986. Právě v té době se společnost Apple společně s těmi dalšími pustily do vývoje architektury této sběrnice. Plány byly na počátku opravdu veliké. Ve výsledku měla sběrnice nahradit paralelní SCSI sběrnici a stát se jedním z nejpoužívanějších standardů. Jako standard je FireWire používán od roku 1995, na masivní rozšíření USB konektoru však nikdy nedosáhl. Možná k tomu přispěly i licenční poplatky ze strany společnosti Apple.

Sběrnice FireWire byla postupem času vytvořena v odlišných variantách vyhotovení, na čemž se podepsal letitý vývoj. Zároveň je podporována odlišnými operačními systémy. Vedle systému MacOS, je to také Microsoft Windows a Linux. Sběrnice se stala nedílnou součástí různé výpočetní techniky, ať už jsou to stolní počítače, notebooky, tak servery. O masivnějším rozšíření oproti USB rozhodly ony větší náklady na FireWire, takže se neuchytil v takové míře. Přesto zůstává využíván dodnes.

Porovnání FireWire vs. USB

Ještě, než se dostaneme ke konkrétnímu průběhu vývoje jednotlivých verzí standardu IEEE 1394, podíváme se na vše obecně, a to ve srovnání s přemožitelem ve formě USB. Dalo by se říci, že obě technologie slouží k podobným věcem. To znamená připojení periferií k výpočetní technice prostřednictvím odpovídajícího kabelu. V čem má tedy navrch FireWire a v čem naopak modernější USB?

Když IEEE 1394 porovnáme se starším USB 2.0, pro FireWire hovoří bezpochyby vyšší přenosová rychlost. Tou nejpodstatnější výhodou je ovšem způsob fungování, kterým je peer-to-peer. To znamená, že například při přenosu dat mezi tiskárnou a skenerem nemusí být další zařízení, jako je tomu při připojení skrze USB. V tomto případě hostitel není vyžadován. Můžete tak například zkopírovat fotografie z jednoho foťáku do druhého, aniž byste podstupovali mezikrok v podobě uložení fotek do počítače. Datové přenosy jsou tedy realizovány bez zatížení procesoru hostitele.

FireWire dokáže komunikovat oběma směry, což lze označit jako full-duplex. Zároveň disponuje dvěma datovými sběrnicemi. Je však pravdou, že v případě USB přišly novější verze, které rychlostí dohnaly IEEE 1394 a i když zaostávají například za řešením peer-to-peer a vyžadují master sběrnici, přetrvává levnější implementace a tím pádem razantnější rozšíření.

Použití sběrnice FireWire

FireWire kabel

Využití sériové sběrnice FireWire je bezpochyby pestré. Jsou to nejrůznější mechaniky, ale také pevná úložiště v podobě disků. Kapitolou samou o sobě jsou externí periferie ve formě videokamer. V této souvislosti se lze setkat se zkratkou DV neboli Digital Video. Postarší modely digitálních kamer jsou vybaveny rozhraním FireWire. V této souvislosti můžete narazit na již zmiňovanou ochrannou známku i.Link společnosti Sony. Tento typ rozhraní je nedílnou součástí zařízení zachycujících a digitalizujících analogový video signál. Výjimkou není ani připojení fotoaparátů. Nejčastěji je zmiňována zkratka IIDC neboli Instrumentation & Industrial Digital Camera.

Kapitolou samou o sobě je propojení vícero počítačů mezi sebou. Domoci se můžete dokonce i připojení k síti skrze FireWire. Takové propojení podporovalo hned několik operačních systémů. Tímto způsobem lze připojit terminály, ale i speciální routery. Za zmínku stojí dokonce PlayStation 2 vybavený tímto standardem. Zapomínat bychom dále neměli ani na automobilový průmysl nebo monitorování vibrací při přenosu výkonu u větrných turbín. Také u nich lze narazit na standard IEEE 1394.

Je pravdou, že využití FireWire bylo v dřívějších dobách poměrně rozšířené, než ho z větší míry nahradilo rozhraní USB. Dnes lze tuto sériovou sběrnici považovat spíše za zastaralou, přesto se najdou místa, kde má stále své upotřebení. Nutno podotknout, že je to primárně v profesionálnějším segmentu.

Jednotlivé standardy FireWire

Pojďme se nyní věnovat konkrétním standardům, se kterými se můžete setkat. Narazit můžete na několik sériových sběrnic FireWire, jen v trochu odlišném provedení. To mimochodem souvisí i s postupným vývojem a nabízenými možnostmi.

  • FireWire 400
  • FireWire 800
  • Ostatní standardy FireWire

FireWire 400

FireWire kabel

Základ sériové sběrnice, který je spojen s původním standardem IEEE 1394. FireWire 400 je vybaven čtyřmi piny, umí half-duplex a dokáže nabídnout rychlosti 100, 200 a 400 Mbit/s. Díky těmto dostupným rychlostem bývá tento standard spojován s označením S100, S200 a S400. I když jde o papírově slabší rozhraní nežli USB 2.0, přesto nabízí vyšší přenosové rychlosti. S pomocí šestipinového konektoru FireWire lze dokonce i napájet konkrétní zařízení. Co se týče délky použitého kabelu, nabývá maximální hodnoty 4,5 m, u verze S400 až 72 metrů. Kratší verze lze však propojovat a tím zvýšit maximální délku. Propojíte až 16 kabelů.

Zhruba v roce 2000 se FireWire 400 dočkal vylepšení samotné sběrnice. S touto pomyslnou nadstavbou souvisí označení IEEE 1394a. Zároveň se objevil standard pro čtyřpinový konektor od Sony známý pod již zmiňovaným názvem i.Link. Ten je kompatibilní s šestipinovou verzí a je nedílnou součástí starších stolních počítačů, notebooků, videokamer a jiných zařízení. Ve prospěch standardu IEEE 1394a hovoří především lepší úsporný režim spánku. Dále se přidává spojování paketů, rychlejší rekonfigurace sběrnice a asynchronní streaming. Domoci se proto můžete zlepšení efektivity a kratšího restartu sběrnice.

FireWire 800

V letech 2002-2003 spatřila světlo světa sériová sběrnice FireWire 800. Standard se z technologického hlediska posunul zase o kousek dál a pochopitelně vzniklo i nové označení IEEE 1394b. Přibyla hlavně podpora vyšší přenosové rychlost. Jak už prozrazuje samotný název, přenosová rychlost se zvýšila na 800 Mbit/s, a to v rámci optického připojení na vzdálenost až 100 metrů nebo skrze beta režim. Sériová sběrnice se změnila i z pohledu fyzického, protože konektor má najednou devět pinů.

Podstatná zmínka musí zaznít o kompatibilitě. Oba standardy IEEE 1394a a IEEE 1394b jsou kompatibilní, a to směrem od novějšího ke staršímu. Naopak byste měli s kompatibilitou problémy.

Ostatní standardy

Kabel FireWire

Se sériovou sběrnicí FireWire v historii souvisely i některé pokusy o další vylepšení. Mnohé z nich se však ani nedostaly k široké veřejnosti. Typickým příkladem je standard FireWire S800T známý také pod označením IEEE 1394c. Podobných výsledků jako u standardu IEEE 1394b šlo dosahovat prostřednictvím ethernetového konektoru. Kombinovaný port s podporou normy IEEE 802.3 byl sice dobrým nápadem, avšak bez většího úspěchu.

Dále lze hovořit i o jiných celkem neúspěšných pokusech vylepšujících standard IEEE 1394b. Typickým příkladem je sériová sběrnice FireWire S1600. Jak už prozrazuje její název, mělo se jednat o zvýšení přenosové rychlosti na 1 600 Mbit/s. A to při zachování stejného devítipinového konektoru. V podobném duchu se neslo vylepšení označované S3200, kde měla být rychlost přenosu dvojnásobná, tedy až 3 200 Mbit/s. Zpětná kompatibilita byla plánována s verzemi S400 a S800. Tento pomyslný konkurent USB 3.0 se však neuchytil.

Nechme se tedy překvapit, jaká bude reálná budoucnost sériové sběrnice FireWire.