Záloha virtuálních serverů – Snapshot vs. backup

Zálohování je důležité nejenom u stolních počítačů a notebooků. Zásadní roli sehrává i v případě serverů. A to nejenom těch fyzických, ale také těch virtuálních.

Zálohy jsou jedním z nejdůležitějších pracovních procesů spojených s výpočetní technikou. I proto jsme na toto téma přinesli již několik článků. Jedním z nich je například Jak a kam zálohovat data. Tentokrát se zaměříme na trochu složitější segment, který tvoří servery. Aby to nebylo příliš jednoduché, cílem se stanou virtuální servery, jejichž popularita je na vzestupu.

V rámci rychlého představení této technologie uvedeme, co jsou to vlastně virtuální servery. Vybavit si můžete fyzický hardware, který je za pomoci vhodného softwaru rozdělen na několik virtuálních serverů. Těm následně můžete přidělovat patřičný výkon, diskovou kapacitu a podobně. Flexibilní a praktické řešení, u něhož oceníte primárně vysokou dostupnost. Zálohování virtuálních serverů je trochu odlišné od běžného zálohování, o čemž se můžete nyní přesvědčit.

Jen prosté kopírování dat nestačí

Když se nad celým virtuálním serverem trochu více zamyslíte, zjistíte, že se vlastně jedná o směs konfiguračních souborů týkajících se virtuálního hardwaru. Zároveň jde o data uložená na virtuálních discích. Nabízí se tedy otázka, zda nestačí jen prosté zkopírování souborů, jako to provedete na fyzickém serveru? Odpověď zní ano. Tímto způsobem skutečně můžete vytvořit plnohodnotnou zálohu virtuálního serveru.

To však platí za předpokladu, že je virtuální server vypnutý. A to už není tak běžný stav. Pokud byste takto zálohovali virtuální server, s největší pravděpodobností se dopracujete k záloze v nekonzistentním stavu, protože virtuální stroj stále pracuje a zapisuje další data. S pomocí takové zálohy jenom stěží provedete nezbytnou obnovu dat. K zálohování virtuálních serverů musíte přistupovat trochu jinak.

Snapshot je odrazovým můstkem

Zásadní roli u zálohování virtuálních serverů sehrává tzv. hypervizor. Ve své podstatě jde o speciální komponentu implementovanou na fyzický server. Právě tento doplněk se stará o přerozdělování výkonu a zároveň se může stát stěžejním pilířem při zálohování virtuálního serveru. S pomocí hypervisoru se vám podaří získat neměnný stav virtuálního serveru i v případě, že je v chodu. V této souvislosti se lze setkat také s označením checkpoint.

Vytvoření snapshotu je spjato s jedním zásadním pravidlem. Během zálohování dojde k uzavření souborů obsahujících data pro virtuální server. Ty jsou dostupné pouze pro čtení, a to do doby, než se provede patřičná záloha. Logicky si asi pokládáte otázku, co bude s novými daty virtuálního serveru, které je třeba zapisovat? Pro ně bude vytvořen nový soubor mnohdy označovaný jako delta disk.

Připravte se ovšem na to, že nutnost založení dalšího souboru a kontrola delta disku jsou spjaty s určitým zpomaleným diskových operací. Virtuální stroje při čtení totiž nahlíží do delta disku, popřípadě hledají v původním souboru. Tím pádem se vše zpomaluje. Zároveň snapshot bobtná a vyžaduje dostatek volného prostoru. S tím je třeba počítat a nikdy nezaplňovat celou diskovou kapacitu virtuálního stroje.

Snapshot je v podstatě taková záloha v konkrétní moment. Vzhledem k tomu, že nejde o plnohodnotnou zálohu, je snapshot využíván spíše v rámci krátkodobých intervalů zálohování virtuálního stroje.

Backup a snapshot

Plnohodnotná záloha neboli backup oproti snapshotu trvá podstatně delší dobu. V závislosti na velikosti virtuálního serveru a rozsahu dat to může být klidně i několik dní. Proto není vhodné provádět backup pravidelně, ale v kombinaci se snapshoty. Backup je v podstatě takovou první zálohou, při níž jsou vykopírovány všechny konfigurační soubory v okamžiku, kdy jsou virtuální servery vypnuty.

I v tomto případě sehrává důležitou roli hypervisor. Ten sleduje rozdíly mezi dvěma snapshoty a následně zálohuje jen změněné soubory. To platí za předpokladu, že je vytvořena plná záloha čili backup. Tohle je v podstatě teoretický popis, protože do celého průběhu vstupují možnosti jednotlivých technologií. Existují odlišné virtualizační platformy přinášející dané způsoby zálohování. Jmenovat lze alespoň některé z nich.

• vSphere Data Protection
• System Center DPM

Rozdílové a přírůstkové zálohy

V rámci komplexnosti prezentovaných informací je třeba dodat hlavní odlišnosti mezi rozdílovými a přírůstkovými zálohami. Již zmiňované porovnávání dvou snapshotů prostřednictvím hypervizora může nabývat jiných podob. Jednou z možností jsou rozdílové zálohy virtuálních serverů. Princip fungování je poměrně snadný. Při nalezení rozdílů dochází ke kopírování nových a změněných souborů, a to vůči plnému backupu. Z logiky věci tedy vyplývá, že rozdílové zálohy zabírají více diskové kapacity.

Méně místa na disku si pak uzmou přírůstkové zálohy virtuálních serverů. Jak už prozrazuje název, v tomto směru jde o kopírování pouze změněných souborů. Samotný proces zálohování díky použitým technologiím nabízí bohaté možnosti nastavení. Takové zálohy však musí provádět lidí, kteří se v daném oboru skutečně vyznají.

Co se týče záloh virtuálních serverů, platí určitě jedno zásadní doporučení. I když je plnohodnotný backup časově náročnou záležitostí, provádějte ho pravidelně jednou za delší čas. Vhodné je také ověřit si správné vytváření snapshotů a obnovu dat. Je zapotřebí si zkontrolovat, že vámi navržený a nastavený systém zálohování virtuálních serverů funguje a vy budete schopni provést případnou obnovu dat.