Zálohování dat je v dnešní době naprostou nezbytností. Nežli k němu přistoupíte, měli byste vědět, jaké varianty úložišť vlastně existují. Každé je totiž vhodné pro něco trochu jiného.
Naše počítačová data nabývají nejrůznějších podob. Možná právě proto je vytvoření vhodného úložiště tak individuální záležitostí. Ať už jde o zálohování dat či jejich pravidelné a každodenní využívání. I když se rozhodnete pro konkrétní hotové řešení nebo si ho navrhnete sami, povědomí o jednotlivých variantách je určitě na místě. Úložiště jsou rozdělována na základě formátu ukládaných dat, z čehož vznikají tři odlišné kategorie.
Každé úložiště má pochopitelně své výhody a nevýhody. Od toho se odvíjí také samotné použití. V případě úložišť se můžete setkat s označením storage, přičemž u vybraných z nich jsou používány jiné hardwarové komponenty a mnohdy i software a komunikační protokoly. Je zřejmě, že co člověk, to jiné řešení. Zároveň lze zmínit, že výše uvedené způsoby zálohování lze do jisté míry kombinovat a využít tak jejich hlavní potenciál./p>
Pojďme začít tím pravděpodobně nejjednodušším a nejznámějším formátem ukládání dat. Je to souborové úložiště, které se velice často pojí se zkratkou NAS. O těchto úložištích jsme mimochodem psali v našich předchozích článcích Asustor NAS – Osobní a pracovní cloudové úložiště a Synology NAS – Chytré datové úložiště pro firmy i domácnosti. Jinak zvaná souborová storage nese také název file storage.
Možná to ani netušíte, ale už jen tím, že si každý den ukládáte svá osobní nebo pracovní data na pevný disk v počítači a notebooku vlastně používáte souborový typ úložiště. To vám do jisté míry napoví, jak takové úložiště vlastně funguje. V tomto případě se neobejdete bez metadat. Vše je především o souborech a složkách, nejrůznějších příponách samotných souborů a o jednoznačné cestě vedoucí k požadovaným datům. K těm mohou přistupovat odlišní uživatelé. Vyhledávání sice není tak komplexní, ale na druhou stranu ke všemu se dopracujete snadno třeba skrze souborového klienta neboli správce souborů. Pokud jde o komunikační kanály takového zálohování dat, využívány jsou protokoly SMB typické pro operační systém Windows. Za touto zkratkou se ukrývá název Server Message Block. Jestliže dáváte přednost Linuxu, komunikace bude probíhat skrze NFS, tedy Network File System.
Souborové úložiště se bezpochyby vyjímá svou jednoduchostí. Zálohované soubory můžete bez sebemenšího problému sdílet a v omezené míře lze pracovat se zmiňovanými metadaty. Uživatelé zároveň ocení jistou přehlednost z hlediska organizování takto ukládaných dat. Ta se ovšem může vytratit v okamžiku, kdy se vám zálohovaná data začnou kupit. Díky tomu, že se souborová storage špatně škáluje, nepočítejte ani s velkým rozšířením, potažmo se smiřte s omezenou kapacitou. Pokud využíváte nestrukturovaná data, souborové úložiště asi nebude ideální volbou právě pro vás.
Z pohledu využitelnosti tohoto formátu ukládání dat lze zmínit sdílení, kdy k souborům budete přistupovat z různých zařízení zapojených do sítě. Díky nastavitelnosti oprávnění jste schopnost v rámci zálohování povolit přístup jen vybraným uživatelům. Pakliže si chcete ukládat souborové kopie svých osobních a pracovních dat, je file storage celkem zajímavým řešením. To samé platí také v případě obnovy takto uložených dat.
Opakem souborového formátu ukládání dat je blokové úložiště neboli bloková storage. Jeden by řekl to z těch syrových a ryzích forem zálohování. Jak už prozrazuje samotný název této metody, jednotlivá data jsou ukládána do speciálních bloků, k nimž vás navedou konkrétní a jedinečné identifikátory. Žádná metadata, nýbrž identifikátory sloužící k realizaci toho správného zápisu, potažmo následného čtení.
U blokového úložiště si užijete především jednoduchou správu dat. Zároveň zapomeňte na jakékoliv uživatelské prostředí jako je tomu u souborové storage. To však není na škodu, protože se nabízí lepší využitelnost a dostupnost dat, a to z nejrůznějších prostředí, mezi něž patří nejenom operační systém Microsoft Windows, ale také Linux a další. Pro správné fungování blokového zálohování je pochopitelně nutné prvotní nastavení. S blokově orientovaným úložištěm se zároveň pojí využití SAN čili Storage Area Network zaměřené hlavně na cenovou dostupnost. Dále je to i použití DAS neboli Direct Attached Storage, což se týká primárně diskových polí a pevných disků obecně.
Z výše uvedených řádků lze dedukovat jediné, blokové úložiště se pyšní především svým výkonem, který se mimochodem pojí i s nízkou latencí. Nemusíte se omezovat konkrétním prostředím pro zálohování a zároveň se nabízí bohatší možnosti konfigurace a nastavení. Pro blokovou storage hovoří primárně škálovatelnost. Na druhou stranu nepočítejte s metadaty a spíše s omezenými možnostmi vyhledávání. Pakliže blokovou formu ukládání dat porovnání s tou souborovou, vznikají zde poměrně vyšší pořizovací náklady.
A kde tedy využít blokové úložiště? Vzhledem k tomu, že tato forma ukládání dat je vhodná pro větší objemy, nabízí se samozřejmě nejrůznější databáze, u nichž upotřebíte právě minimální latenci a primárně rychlý přístup k datům. Podobné je to také s e-mailovými servery, pro něž je bloková storage, jako stvořená. Jak asi správně tušíte, blokové úložiště je ideální spíše v některém z firemních a profesionálních provozů, kde na vybraných aplikacích stojí a padají důležité procesy. Výjimkou není ani souborový systém VMFS.
Posledním způsobem zálohování z pohledu ukládání formy dat je objektové úložiště tedy, objektová storage. Do jisté míry a s určitými omezeními lze tvrdit, že jde o spojení souborového a blokového úložiště, respektive si tato forma v některých ohledech bere od každého něco. Hovořit lze o nestrukturovaných datech, s nimiž se pojí nejenom metadata, ale také identifikátor. Spojení obojího nabízí poměrně detailní vyhledávání.
S identifikátorem objektového úložiště jsou spojeny dvě zkratky GUID a UUID, což jsou formy jedinečných identifikátorů. Na rozdíl od dvou výše zmíněných forem zálohování dat je třeba vypíchnout i přístup k nim samotným. Nejčastěji se využívají speciální API rozhraní, mezi nimiž jednoznačně kraluje HTTP REST API.
Ve prospěch objektové formy ukládání dat hovoří jednoznačně spousta metadat, tím pádem i poměrně rozsáhlé možnosti vyhledávání v zálohovaných datech. Jedná se o nestrukturovaná data, která lze libovolně a bohatě škálovat. Z pohledu cenové dostupnosti objektová storage určitě předbíhá tu blokovou. Zmiňované klady se však s ohledem k principu fungování promítají do nemožnosti měnit vytvořené objekty. Zároveň se připravte na nižší výkon a ani zabezpečení nebude na tak vysoké úrovni.
Když si spojíte výhody a nevýhody objektového úložiště zjistíte, že je vlastně vhodným řešením pro zálohování, potažmo archivování vašich elektronických dat, ke kterým zase tak často nebudete přistupovat. Zálohování je přece jenom činností, u níž není třeba příliš velkého výkonu v rámci formy ukládání dat. Typickým příkladem mohou být nejrůznější varianty multimediálního obsahu.